Hvězdami posetá noční obloha zaujme jistě občas každého. Když se člověk na chvíli zastaví pod hvězdami, tak vzpomíná která souhvězdí umí najít. A většinou skončí u velkého vozu :)
Občas se mu podaří zahlédnout padající hvězdu a většinu i napadne, že by si měli něco přát.
O moc dále jsem se zatím nedostal, ale snažím se občas si najít čas a na noční oblohu se podívat.
Tak o kousek dál asi jo :)
Některé nebeské úkazy, co můžeme očekávat v roce 2024:
Každoroční meteorické roje jsou pravidelným zpestřením noční oblohy.
Hned v prvním týdnu roku 2024 přiletí meteorický roj Kvandrantidy (maximum 3.-4./1., Měsíc 48,2%).
Od poloviny dubna můžeme vidět roj Lyridy (maximum 22.-23./4., Měsíc 96,8%).
Začátkem května roj eta-Aqaridy (maximum 5.-6./5., Měsíc 5,5%).
V červnu a do půlky července můžeme vyhlížet Noční svítící oblaka. (už se mi je taky podařilo ulovit :) )
(Co jsou svítící oblaka (astro.cz 6/2015), Fotogalerie: Noční svítící oblaka 2018 (astro.cz), Fotogalerie: Noční svítící oblaka 2019 (astro.cz))
V půlce srpna dobře známé Perseidy, maximum vychází v noci z pondělí na úterý, Měsíc 54,3% (Měsíc ale po desíté hodině zapadá, takže nebude rušit).
18.září ráno ve 4:44 nastane částečné zatmění Měsíce (8,5%). Vychází to na noc z úterý na středu.
V říjnu je možné, že bude pozorovatelná kometa C/2023 A3 - Tsuchinshan-ATLAS, možná až 0 mag.
V říjnu Orionidy (maximum 21.-22./10., Měsíc 71,4%, bude hodně rušit).
V listopadu Leonidy (maximum 17./11., Měsíc 97,0%).
A v půlce prosince roj Geminidy (měl by být vydatnější než Perseidy, ale bude silně rušit Měsíc) - maximum 13.-14./12., Měsíc 97,7%).
Na webu astro.cz najdete info vždy na týden dopředu
padající hvězdy - meteorické roje
Největší radost mám z neočekávané padající hvězdy, kdy se sejde ta náhoda, že se člověk ve správnou chvíli podívá na správné místo.
A když už se sejde tolik náhod současně, tak je to jistě ta padající hvězda, co plní přání :)
Ale protože tolik štěstí člověk často nemá, tak si to nebeské představení rád užije i v "plánované" době.
Některé větší meteorické roje se pravidelně opakují.
Ano, víme, že to vlastně nejsou padající hvězdy, ale meteory.
Pokud středně velký nebo větší meteoroid vletí do zemské atmosféry, vidíme světelný jev, který nazýváme meteor, v případě větší jasnosti bolid. Pokud díky příznivým podmínkám dopadl na povrch Země (popřípadě jiné planety) nazýváme ho meteorit.
Když to letí vesmírem, tak je to meteoroid, když nám shoří v atmosféře, tak vidíme meteor a když doletí až na zem, tak tu najdem meterorit. :)
a trochu odborněji:
Meteorický roj pak můžeme pozorovat, když se zeměkoule potkává s proudem částic, které mají stejný původ a velmi podobné dráhy. Samozřejmě, že ty nejmenší částice nejsou ze Země pozorovatelné. Pokud si to ovšem nezamíří na Zemi! Nachází-li se takové těleso ještě v meziplanetárním prostoru nazýváme ho meteoroidem. Vstoupí-li meteoroid svojí nemalou rychlostí do zemského ovzduší začnou se dít věci, které v souhrnu označujeme slovem meteor. Povrch tělesa se totiž taví, částečky roztavené hmoty jsou strhávány do stopy pohybu a dochází tak viditelně k ionizaci a excitaci atomů plynů v ovzduší, což platí i pro atomy samotného tělesa. Svědčí o tom dobře viditelné meteorické stopy, ve výškách mezi 80 až 110 kilometry, světélkující i několik sekund po průletu tělesa tak výrazně, že přezáří i ty nejjasnější hvězdy. Dopadne-li dokonce zbytek takovéhoto tělesa na zemský povrch, mluvíme o meteoritu. Meteory jasnější než Venuše nazýváme bolidy. Meteory jasné jako hvězdy nazýváme létavice, slabší meteory viditelné jen dalekohledy pak teleskopické meteory. Meteorická tělíska, jejichž zánik pozorujeme jako běžné meteory, se pohybují kolem Slunce po dráhách blízkých dráze komety, od které se oddělily. Pokud Země jejich dráhu křižuje, můžeme pozorovat tzv. meteorický roj. Pozorujeme-li tyto meteory a zakreslíme-li si do hvězdného atlasu jejich dráhy, zjistíme, že zpětně prodloužené dráhy se protínají ve velmi malé ploše nazývané zdánlivý radiant. Meteory nepatřící do roje nazýváme meteory sporadické. Meteority dělíme na aerolity (kamenné meteority), siderity (železné meteority) a siderolity, což jsou přechodné typy mezi prvními dvěma.
(a pár pojmů ještě ve slovníčku níže)
Jak pozorovat padající hvězdy?
Nejlépe vleže na zemi či na lehátku na tmavém místě, kde vás neruší světlo a kde je co nejméně světelného znečištění. Lepší je to s výhledem na tu stranu odkud budou "létat", ale většinou bývají vidět po celé obloze.
Stačí vaše oči, další výbava není potřebná. Díváním se přes dalekohled si velmi zužujete zorné pole a pokud nebudete mít štestí, tak padající hvězdu neuvidíte. I bez dalekohledu zjistíte, že i oči mají omezené zorné pole a vidíte jen malou část oblohy, ale i to stačí, abyste jich u silných rojů viděli dost. Jen to občas chce trochu trpělivosti. Určitě čekání nezahánejte koukáním do mobilu či čtením s baterkou, vaše oči nebudou přivyknuté tmě a tak uvidíte z noční oblohy méně. A to by byla škoda a navíc, když koukáte do mobilu, tak nekoukáte na oblohu. Raději při čekání pozorujte další hvězdy a hledejte souhvězdí.
Osobně si sebou beru triedr a čekání si občas krátím prohlížením noční oblohy a velkého množství hvěd. I když slovo "čekání" není to správné, hvězdy nepadají na čas a už se mi několikrát stalo, že ostatní nějaké viděli a já koukajíc do dalekohledu ne. I když jednou se mi povedlo v triedru vidět "padající hvězdu" a to dokonce mimo dobu meteorických rojů. Poznáte ji? Nespletete si ji s něčím jiným? Nebojte, určitě poznáte. Po obloze létá spousta letadel (ty svítí a blikají nebo neblikají) a spousta družic (ale většina vidět pouze očima není), ale padající hvězdu mezi nimi určitě poznáte - zazáří a pohasne a ještě za sebou táhne dlouhý viditelný ocas. Je to taková různě dlouhá "čára", která je vidět jen krátkou chvíli (viz ty dva obrázky okolo tohoto textu). Jsou opravdu dost výrazné na spatření pouhýma očima. Pohybující se tečka po obloze nebývá padající hvězda. I když čekání si můžete třeba zpetřit vyhlížením prolétavající vesmírné stanice ISS či vláčkem družic Starlink (pokud to zrovna na ted den vyjde), lovením přelétávajících družic.
A když už uvidíte padající hvězdy, tak si nezapomeňte něco přát. Taková malá úvaha na téma - přání (Jak si správně přát, Jak říci své přání padající hvězdě, ...)
Celkem je evidováno přes 500 meteorických rojů a z toho je 95 obecně uznávaných. Věnuji se pouze těm větším a u kterých je šance je u nás zahlédnout i pouhým okem.
V roce 2024 mi konečně po pár letech čekání vletěla jedna jasnější perseida do záběru :)
novoroční meteorický bezdomovec a ještě sirotek (maximum 3.1.)
Do nového roku nás přivede meteorický roj Kvadrantidy. Pozorovatelný začíná být od 31. prosince do 5. ledna a jeho maximum je v noci 3.-4. ledna. Doba roje je krátká a maximum trvá jen několik málo hodin, může ovšem překvapit až 200 meteory za hodinu. Spíše ale počítejte s číslem 50 až 120, což je i tak celkem velké číslo. Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje komety od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Kvadrantidy patrně pozorovat nebudeme (já nebudu asi určitě).
Už víme proč novoroční. Ale proč bezdomovec a sirotek?
Většina meteorických rojů má název podle souhvězdí, ve kterém se nachází tzv. radiant, tedy místo, odkud meteory na obloze vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Kvadrantidy mají radiant v dnes již neexistujícím souhvězdí Kvadrantu, které bylo zrušeno v roce 1922. A nejen to. Ani mateřské těleso, ze kterého roj pochází není jasné. Od roku 2003 se astronomové domnívají, že je jedná o fragment již přes 500 let neexistující komety. (Nemá ani svoje souhvězdí ze kterého by měly vylétat, ani své mateřské těleso.)
Lyridy
první výraznější meteorický roj po zimní přestávce (maximum 22.4.)
Po zimní přestávce se můžeme zase těšit na padající hvězdy. Radiant tohoto roje se nachází v souhvězdí Lyry. Meteory patří k těm pomalejším. Roj zažil během své historie meteorické deště, kdy se jeho činnost mnohokrát zvýšila, a to až na 600 meteorů za hodinu. Příčina tohoto dění se i nadále zkoumá. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení však stále zůstává, že roj je pod vlivem gravitačních poruch planety Saturn. Větší množství meteorů bylo naposled zaznamenáno roku 1982, kdy astronomové napočítali frekvenci kolem 90 meteorů za hodinu. Běžnější je však zenitová frekvence okolo 10-18 meteorů za hodinu. Mateřskou kometou roje je periodická kometa C/1861 G1 (Thatcher), kterou objevil v dubnu roku 1861 americký profesor a astronom Albert E. Thatcher. Její oběžná doba je 415 let. Znovu se ji tedy dočkáme až v roce 2276.
eta-Aquaridy
pocházejí ze známé Halleyovy komety (maximum 6. 5.)
Maximum tohoto roje není nijak ostré, meteory můžeme pozorovat několik dní před maximem i po něm. Vylétají ze souhvězdí Vodnáře, název však mají podle hvězdy eta Aqr. V souhvězdí Vodnáře však leží hned několik radiantů, a proto je třeba názvy rojů odlišit, a to pomocí nejbližších hvězd k radiantu. Radiant eta-Aquarid tedy leží velmi blízko hvězdy eta-Aqr. Jsou jednou z větví proudu částic ze slavné Halleyovy komety (druhou větví jsou říjnové Orionidy). Ačkoliv jsou poměrně aktivní a v druhé polovině noci mohou produkovat občasné jasné meteory, aktivita je kvůli malé výšce radiantu nad obzorem nízká a tak je možné, že uvidíme pouze okolo 10 meteorů za hodinu. Aktivita roje se mění v periodě 12 let, v roce 2013 byla vysoká (tehdy bylo pozorováno 130 meteorů za hodinu). Meteory jsou často dlouhé a rychlé. Maximum je poměrně ploché a dá se pozorovat pozvolna zejména před vrchlem aktivity.
Perseidy
Asi nejznámější a nejoblíbenější meteorický roj (maximum 12. 8.)
A navíc létají, dá se říci, v ideální dobu (nejlepší noc pro pozorování bývá z 11. na 12. a z 12. na 13. srpna). Venku je i v noci teplo, jsou prázdniny a doba dovolených a jsou pozorovatelné velmi dlouhou dobu. Navíc je to roj velmi bohatý a v době maxima může být vidět až 100 meteorů za hodinu. Maximum mají 12.srpna, ale pozorovatelné jsou i několik dní předem, pozorovat se dají již od setmění. Je lépe je vyhlížet už týden před maximem, než tři dny po něm. Sice se udává, že víc bych jich mělo být až po půlnoci (kdy souhvězdí Persea vystoupá výše), ale už se nám i stalo, že jsme jich do půlnoci viděli více, než po půlnoci. Takže i když ráno vstáváte, tak nemusíte být o toto nebeské představení ochuzeni.
Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Do atmosféry vlétají z jednoho směru, proto se nám zdá, jakoby jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc.
Původcem Perseid je kometa Swift-Tuttle, která byla objevena v roce 1862 a ve své dráze zanechává prachové částečky. Když se dráha Země zkříží s dráhou komety, částečky kometárního prachu vletí vysokou rychlostí do zemské atmosféry, třením o vzduch se zahřívají a vzplanou. Tak vznikají jasné světelné čáry na obloze - meteory.
Kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid.
Orionidy
pocházejí ze známé Halleyovy komety (maximum 21. 10.)
Celý říjen a prvních pár dní listopadu můžeme na obloze spatřit meterický roj Orionidy. Jak název napovídá, radiant se nachází v severní části souhvězdí Orion, vidět je ale můžete na celé obloze. Bežná frekvence v době maxima je 20 meteorů za hodinu. Orionidy vstupují do zemské atmosféry velkou rychlostí a na obloze jsou tedy velmi rychlé. Celý roj je navíc celkem nevyzpytatelný a jsou známy případy, kdy se vedlejší maximum roje dostavilo i několik dní před očekávaným maximem. Doporučuje se tedy pozorovat i ostatní noci a nenechat si to jen na pozorování uvedeného maxima. Udává se, že nejlepší podmínky pro pozorování nastávají mezi 2 a 6 hodinou, radiant roje u nás vychází okolo 22. hodiny a před půlnocí je ještě nízko.
Orionidy tedy často poskytují několik menších vedlejších maxim. Může tedy nastat situace podobná roku 2006, kdy Orionidy překvapily frekvencemi až 60 meteorů za hodinu a to po dobu asi čtyř dní po sobě. Bylo zjištěno, že tato zvýšená aktivita souvisela s materiálem vyvrženým z mateřské komety 1P/Halley při návratech v letech 1265, 1197 a 910. Halleyovu kometu, ze které Orionidy pocházejí uvidíme u Země až v roce 2061, naposledy se v blízkosti Země objevila v roce 1986.
Zvýšená aktivita Orionid byla zaznamenána v letech 2006 až 2009 a periodicita aktivity roje je přibližně 12 let, což dává naději na silnější roje v letech 2018 až 2021 (nevím, asi jsem si nevzpomněl) a dále 2030 až 2033.
Leonidy
jednou za 33 let ukáží až tisíce (když to dobře vyjde :) meterorů hodinu (maximum 18. 11.)
Večer státního svátku 17. listopadu si můžeme zpříjemnit pozorováním Leonid. Název napovídá, že radiant je v souhvězdí Lva. Zdrojem tohoto roje je kometa Tempel-Tuttle. Bežně je možné pozorovat až 10-15 meteorů za hodinu, ale jednou za 33 let v souvislosti s návratem mateřské komety se počet meteorů zvýší až na tisíce za hodinu. Bohatší oproti bežnému stavu pak může být i několik následujících let. Rozložení proudů částeček Leonid podél dráhy komety Tempel-Tuttle nemá všude stejnou hustotu. Nejhustší je v oblastech nedaleko pozice komety, která má oběžnou periodu 33,2 roku. Kdykoliv se tak Země dostane do blízkosti s tímto zhuštěním, lze pozorovat spršku meteorů (meteorické deště).
Nejpozoruhodnějším pozorováním byl déšť Leonid v listopadu roku 1833, kdy bylo pozorováno přes 46 tisíc meteorů za hodinu. Při průletu Země tímto oblakem v noci 17. listopadu 1966 bylo za 20 minut pozorováno až 100 000 meteorů a podobný úkaz, s menší intenzitou, se opakoval i v letech 1999 až 2002. 17. listopadu 1998 nastalo nečekané maximum meteorického roje Leonid, které vstoupilo do paměti jako noc bolidů. Šťastlivci, zvláště na Moravě, zažili opravdu úchvatné divadlo, kdy za hodinu padalo přes 300 meteorů a z toho tak třetina byly velmi jasné meteory. Maxima se opakují přibližně po 33 rocích.
Pro rok 2017 vyšlo velmi slabé maximum s max. 10 meteory za hodinu. Země se totiž nepřibližuje žádnému z vláken meteoroidů. Zajímavější bylo v roce 2018, kdy se aktivita zvýšila k 25 meteorům za hodinu a navíc se potkalo staré vlákno z roku 1466, což by mohlo zvýšit jas pozorovaných meteorů. Bohužel obě maxima byla mimo Evropu. Určitou naději na lepší maxima dávali výpočty Michaila Maslova na rok 2022 (max. 19. 11. v 7 SEČ, 250-300 za hodinu). Vyšší frekvence v řádu desítek Leonid nás pak snad čekají od roku 2025, jak se i bude blížit ke Slunci mateřská kometa. Opravdu pěkná maxima prý nastanou pro Evropany až v roce 2034, kdy se potkáme dva dny po sobě s několika vlákny a nebude rušit Měsíc. Frekvence by mohly být kolem 300 za hodinu. Vyšší aktivita skončí až v roce 2038. První návraty meteorických dešťů však Michail očekává až v roce 2094.
Geminidy
jsou takové předvánoční padající hvězdy (maximum 14. 12.)
Od 7. prosince do 17. prosince můžeme na nebi spatřit Geminidy, které mají radiant v souhvězdí Blíženců. Frekvence meteorů by měla být celkem vysoká, až 120 za hodinu. Roj by se tak měl vyrovnat známějším Perseidám, které jsou ale ve vhodnější dobu (přece jen v létě se lépe pozoruje). Vzhledem k tomu, že aktivita roje končí pár dní po maximu, tak se vyplatí ho pozorovat i pár dní před i po maximu.
Většina meteorických rojů pochází z komet, tak Geminidy pocházejí z drolící se planetky 3200 Phaethon.
První zprávy o roji Geminidy pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem roj velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů za hodinu zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot stoupal až do roku 1990. Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl roj skoro zmizet.
Pozorovat se toho dá hodně, ale na některé objekty stačí i pouhé oči a není potřeba dalšího vybavení. Třeba přelety ISS. Občas jsou viditelné (ale ne tak dobře) "vláčky" družic Starlink. Dříve bývaly také vidět záblesky antén družic Iridium.
ISS je jasný svítící bod letící pomalu po obloze.
Okolo Země toho pravidelně létá opravdu hodně, až se jeden diví, že je tak málo kolizí.
Jeden takový odkaz: stuffin.space
Na odkazu družic jsou i další pozorovatelné družice, ale ISS a Iridium patří k nejlépe viditelným i pouhým okem.
Už párkrát jsem si říkal že, když vyjde počasí, čas a nálada, tak si chci zkusit v tom seznamu pár družic odškrtnout. :)
(Zatím se to nějak nepovedlo).
A kde najít, co vám kdy poletí nad hlavou?
Třeba tady:
ISS má jasnost cca až do -4,0 mag, záblesk Iridia býval až do -8,5 mag.
(více o jasnosti - magnitudě (mag) je popsáno níže)
Vesmírná stanice ISS
U ISS stačí zadat nejbližší město. V tabulce je pak vidět čas, kdy bude vidět, kde bude vidět a její jasnost. Patří k nejjasnějším objektům na obloze, jasnost může mít až do hodnoty -4 mag.
Neočekávejte ovšem, že uvidíte něco podobného jako na fotce výše. Uvidíte pouze letící světelný bod, ale vy oproti většině ostatních lidí víte, že je to ISS. :)
O kus níže jsem si dělal srandu, že mi do focení Měsíce vlétla ISS.
Pravda, ta myšlenka, zda by šla takto vyfotit mne napadla už dříve, ale zase jsem jí pustil z hlavy. Pokus o natočení skončil rychle pohybujícím se bodem po tmavé obloze. Takže se sice natočila, ale nemělo ani smysl to někam dávat. A myšlenku zkusit jí vidět před Měsícem jsem zavrhnul, že na to nemám.
Ale naštěstí jsou na světě i jiný s podobnou myšlenkou a ti to nejen pozorovali, ale také vyfotili.
Ano, na to nemám, průlet ISS před Měsícem v úplňku trval pouhou necelou vteřinu.
(v druhé půlce května 2019 bylo vypuštěno prvních 60 satelitů projektu Starlink a postupně následují další a další)
Než se prvních 60 satelitů umístí na své správné pozice okolo Země, tak dělalo na noční obloze vláček :)
Osobně jsem ho neviděl, znám ho jen z videí a fotek.
Do poloviny roku 2020 hodlá SpaceX vypustit téměř 12 000 satelitů ve třech „vrstvách“:
1600 obíhajících ve výšce 550 kilometrů, komunikujících v pásmech Ka a Ku
asi 2800 obíhajících ve vzdálenosti 1150 kilometrů, komunikujících v pásmech Ka a Ku
7518 ve výšce kolem 340 kilometrů, komunikujících v pásmu V
V souvislosti s vypuštěním takového množství satelitů se také řešila a řeší otázka, zda se prostor kolem naší planety nepromění v jakousi vesmírnou skládku. Plánovaná životnost družic je totiž pouhých pět až sedm let. Objevily se také otázky, zda takové množství objektů, pohybujících se kolem naší planety, neomezí astronomická pozorování. Musk na to reagoval slovy, že na oběžných drahách je již 4900 satelitů, jichž si lidé prakticky nevšimnou. Slíbil, že satelity Starlink neuvidí nikdo, kdo se na ně vysloveně nezaměří.
Když to tak čtu, tak to je teda argument :)
Teď jich tam je 4900 a už i tak občas naruší fotky noční oblohy (tedy ne moje) a lidé si jich prakticky nevšimnou, tak tam přidáme cca dva a půl násobek dalších a to byl v tom byl čert, aby si jich konečně nevšimnuli. A to je jen Starlink. Uvidíme kolik přidají další.
Stačí, když nebudete koukat nahoru a pak si jich ani nevšimnete.
Když fotíte noční oblohu dlouhým časem a vjede vám do záběru vlak :(
(nejedná se o moje fotky, na to nejsem vybaven)
Nebo třeba kometu
(nejedná se o moje fotky, na to nejsem vybaven)
„V neděli večer jsem fotografoval kometu C2019/Y4 (ATLAS) (ohraničená červeně). Na místní obloze značně postižené světelným znečištěním a pro zachycení slábnoucí komety je nezbytné použití metody snímání mnoha expozic. Bohužel jsem nepočítal s tím, že trajektorie družic Starlink mi tento záměr značně zkomplikují. Do záběru nevletěl jen jeden ‚vláček', ale hned dva proudy rotujících satelitů, a navíc navzájem se křižujících. Celá řada expozic tím byla znehodnocena,” popsal Bardon.
Přes Muskovy družice neuvidíme blížící se asteroid, varují astronomové
„Vláček neboli satelity Starlink společnosti SpaceX pomalu a jistě likvidují nebe. Dnes večer jsem jich viděl alespoň padesát v těsném závěsu za sebou. Až jich bude 12 tisíc, tak můžeme fotografování oblohy zabalit. Odjet do Chile nám nepomůže,“ napsal Bardon.
Starlink skutečně plánuje vypustit 12 tisíc družic a astronomové kvůli tomu bijí na poplach. Zakladatel Tesly Musk totiž není jediný, kdo chce vyslat velké konstelace družic. Kromě firem jako OneWeb nebo Amazon mají podobné záměry Čína a Rusko. Cílem je zaručit pokrytí rychlého internetu po celé Zemi.
Ze současných 2218 by tak družic zanedlouho mohlo být čtyřicet pět až padesát tisíc. To by výrazně zkomplikovalo pozorování vesmíru z povrchu Země. Nejde přitom jen o problém sledování vzdálených objektů přibližujících vznik vesmíru. Může se tím zkomplikovat i včasné odhalení asteroidů, které by se mohly nebezpečně přiblížit k Zemi.
Satelity od SpaceX jsou navíc jasnější než 99 procent objektů ve vesmíru, více září jen 172 hvězd. A nepomáhá ani jejich antireflexní nátěr, protože 75 procent plochy satelitu tvoří sluneční baterie. Nemluvě o tom, že i temná družice komplikuje pozorování, protože zastiňuje pozorované objekty.
zdrojový článek: www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/pres-muskovy-druzice-neuvidime-blizici-se-asteroid-varuji-astronomove-40321176
mělo být vidět a není, možná bude vidět a zatím není, bylo vidět a už není:
Záblesky družic Iridium
(bývaly, ale už nejsou)
Záblesky družic Iridium patřily k celkem oblíbeným cílům pozorování. Také to už bylo trochu více "astro" pozorování. Bylo třeba si zjistit přesný čas a místo na obloze, kde bude vidět a to s ohledem na místo pozorování. Prostě nestačilo se jen tak někdy večer koukat na někam na oblohu a počkat si. Záblesk Iridia mohl mít jasnost až -8,5 mag, což je opravdu velká jasnost, ale byl velmi krátký. Pokud jste se dívali správným směrem, tak jste ho nepřehlédli.
Nová generace družic Iridium-Next už záblesky nedělá a postupně nahradila stávající družice. A tak už na Heavens Above žádné uvedené nejsou.
když nepadají hvězdy, tak si můžeme dát hvězdu co se najednou objeví a zazáří
podívej miláčku, támhle nám teď zazáří hvězda a zase pohasne :)
a jóóó, jak jsi to věděl takhle přesně dopředu?
(měla být viditelná, ale není)
(podle HA by měla mít viditelnost okolo -1 mag, tak ji zkusím přes léto ulovit, ale původní zámět viditelnosti Mayaku nevyšel, ale stejně si mi to číslo -1 mag nezdá)
Ruská družice Mayak je asi první z družic vynášených na oběžnou dráhu "jen tak, aby byly vidět". Ze Země byla na oběžnou dráhu vynesena 14.7.2017. Spekulovalo se o možné jasnosti až -10 mag, ale uváděná byla do -2,3 mag.
O Mayaku si můžete přečíst třeba tady: www.kosmonautix.cz/2017/07/majak-zajimavy-napad-nebo-pohroma-astronomu/
Abych jim nekřivdil, jejich plán být vidět vzbudil největší rozruch, ale současně měla rozvinutá plachta sloužit jako test pro deorbitalizaci družice, tedy pomoci jí, aby rychleji sestoupila z orbitu do atmosféry, kde shoří. Na nízké oběžné dráze je ještě trochu řídké atmosféry a čím větší plocha, tím více se o ní letící objekt zpomaluje. A čím je pomalejší, tím lépe je přitahován k Zemi, kde následně shoří v atmosféře a nestane se tak dlouho poletujícím vesmíným smetím, které ohrožuje ostatní družice.
Zatím jsem jí ještě neulovil, tak nevím, jak přelet vypadá. Prý to měl být nejlépe viditelný bod na noční obloze, ale otázka, kde soudruzi udělali chybu.
doplněno:
A nebo taky vůbec nebude. Většina informací na internetu končí startem rakety. Podle informací, co jsem našel, tak se nerozložila plachta. A právě odraz světla od plachty měl být viditelný. Píše se i že všechna pozorování Mayaku byly ve skutečnosti jiné družice. Nepodařilo se mi ji vidět, ale myslím, že objekt o jasnosti -2 mag bych nepřehlédl i kdybych se nedíval zcela přesně.
Na Heavens Above je stále uváděn s mag až -1, ale tato informace se mi moc nezdá. S takovouto jasností by měl být dobře viditelný, na malý CubeSat mi to připadá jako hodně velké číslo. Navíc nebyla ani přesně jasná doba, jak dlouho by měl být na obloze (Ta se navíc od původně plánované může nyní dost lišit, malý satelit tam může vydržet podstatně déle, než malý satelit za sebou táhnoucí plachtu. Průměrná životnost družic na takovéto oběžné dráze je okolo 5 let.). ( přelety družice Mayak pro Prahu )
21. ledna 2018 vynesla raketa Electron na oběžnou dráhu takové malé překvapení - družici Humanity Star (Hvězda Lidstva). Družice má tvar mnohohostěnu (je pokrytá 65 vysoce odrazivými panely) a měla by být viditelná pouhým okem. Opět díky odrazům slunce (jako vidíme záblesky Iridia či jak měl být vidět (blikat) Mayak). Družice na orbitě rotuje a protože je reflexními plochami pokrytá celá, tak by měla blikat prakticky neustále. Létat okolo naší Země by však měla pouze devět měsíců, pak shoří v atmosféře (prostě taková družice pro toto léto).
Nad naším územím by měla být viditelná v březnu, cca v první půlce května, v druhé půlce srpna (ale jsou to předběžné výpočty). Na Heavens Above jsem zatím našel pro nás uváděnou nejvyšší jasnost mezi 4-8 mag. Což mi nepřipadá pro jednoduché pozorování pouhým okem moc dobrá viditelnost - spíš by se dalo říci, že pouhým okem nebude nalezitelná. Družice je relativně malá, zrcadla také a ještě se má točit - je tedy otázka, kolik světla stačí odrazit. Ale necháme se překvapit až tu bude.
Bude to prostě taková vesmírná disco-koule. Jen místo reflektorů na ní bude svítit Slunce a prasátka nebude vrhat jen po místnosti, ale na Zemi a do vesmíru. Třeba to má přilákat ufouny. Až poletí kolem, tak si řeknou - "Hele, mejdan. Na chvíli zaskočíme :)".
Nelze se ubránit určitému srovnání s ruským Mayakem (když jsem to v lednu 2018 psal, tak jsem nečekal, že se její osud naplní tak rychle). Ten byl narozdíl od HS inzerován dlouho dopředu a jeho jasnost měla být velmi vysoká. Význam HS je ovšem asi jen přitáhnutí pozornosti. Na jednu stranu se mi líbí, že je co pozorovat pouhým okem, což mi jako amatérovi vyhovuje a současně to lidem připomene, že na námi je hezká hvězdná obloha. Na druhou stranu chápu rozhořčení hvězdářů, kterým se tam plete zase navíc jeden dobře viditelný objekt. Navíc viditelných družic s magnitudou pod 4 mag je celkem dost.
A název? To raději nejde ani komentovat :)
I když bylo plánováno, že Humanity Star bude na obloze viditelná cca do října 2018, pak se postupně rozpadne a shoří v atmosféře, tak družice to viděla trochu jinak a v atmosféře shořela již 22.3.2018.
Pravděpodobným důvodem je nízká hmotnost družice, kdy byl na nízké oběžné dráze větší odpor než se čekalo, tím pádem zpomalila a byla přitažena zpět k Zemi. Konečně mohlo pár lidí vidět opravdovou padající "hvězdu".
Ulovit se mi ji nepovedlo, než nastalo časové okno přeletů nad námi, tak bylo po ní.
(měla být viditelná, ale není)
3.12.2018 se povedl úspěšný start rakety Falcon 9, která vynesla mimojiné i Orbital Reflector. Tím bohužel úspěch této družice skončil.
3.12.2018 se povedl úspěšný start rakety Falcon 9, která vynesla mimojiné i Orbital Reflector. Následně je třeba počkat, až budou všechny družice z nákladu zaměřeny a usazeny správně na svých drahách, tak aby tato družice svým manévrem neohrozila jiné družice. Uvidíme, zda se jim podaří nám předvést vesmírné "umělecké dílo". :)
Trevor Paglen ve spolupráci s Muzeem umění v Nevadě stvořil (podle svého názoru) první vesmírnou "sochu". Opět se plánuje, že družici bude možné pozorovat ze Země pouhým okem. Na Kickstarteru vybral na tento svůj nápad přes 76tis USD. Myšlenka je stejná jako u podobných nedávných projektů (Mayak a Humanity Star) - "Povzbudit lidi, aby vzhlédli k obloze". Třeba se mu výsledek povede lépe, než těm dvěma před ním. Z technického pohledu tedy první není. Řešení je velmi podobné Mayaku, kde se ovšem nepovedlo plachtu otevřít. Zde by se mělo jednat o balon (cca 30 metrů) vypuštěný a připevněný k družici (CubeSat), který se nafoukne a jeho lesklý povrch bude odrážet světlo. Technicky by to mělo být jednodušší než byl Mayak. Do vesmíru ho vynesla raketa Falcon 9. Původně byl v plánu duben 2018, pak byl termín startu posunut na červenec, pak na říjen a pak několikrát listopad 2018, nakonec to byl prosinec 2018. Jedná se o misi SSO-A společnosti Spaceflight Industries. Bude vynesen prstenec SHERPA, ze kterého budou postupně vypouštěny CubeSaty, mezi kterými je i Orbital Reflector. Zemi by měla družice ve výšce cca 570 km obletět každé tři hodiny a cca po dvou (třech) měsících by měla shořet v atmosféře. Oproti ostatním, Trevor Paglen nazývá tuto družici uměleckým dílem, případně vesmírnou sochou.
Říjnový termín vypuštění vypadal už reálně, což se dalo poznat i podle toho, že od konce srpna se začaly objevovat opět články o dalším zbytečném světelném znečištění noční oblohy. (pár komentářů a zamyšlení k těmto družicím dole pod nimi)
Ale ten říjen vycházel z původní informace, že bude jako sekundární náklad mise SAOCOM 1A, která v říjnu startovala, ale protože došlo ke změně koncepce, tak se k ní už nevešla.
Nakonec tedy startovala až toho 3.12.2018.
Projekt nevyšel a tak na obežné dráze krouží další mrtvý CubeSat. Vina tentokrát neleží úplně na nich. Krátce po vypuštění družic přestala pracovat americká administrativa a bez zaměření všech družic a povolení k rozvinutí plachty nemohli s družicí nic dělat. A když začala americká administrava zase pracovat, tak se družice již odmlčela a už nebylo možné rozvinout plachtu. S tak dlouhou čekací dobou nepočítali. Ve finále tedy nic vidět není a místo pár měsíců, tak mrtvý CubeSat bude kroužit pár let, než shoří v atmosféře.
Při sledování neustálého posunu termínů vynesení družice, jsem náhodou trefil česky komentovaný přímý přenos startu rakety Falcon 9 na yuotube na kanálu kosmonautix.cz. Pokud se na něj chcete podívat zpětně, tak ho naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=Z_c-ye7uU-Q.
Pokud vás to zaujalo, tak doporučuji web kosmonautix.cz sledovat pravidelně, na komentované přenosy tam lze narazit častěji, stejně tak tam najdete různé informace z kosmonautiky.
A ještě v rámci Orbital Reflectoru zmíním tři družice, co mne zaujaly. Polský PW-Sat-2 který bude zkoušet pomocí plachty zpomalit družici tak, aby rychle opustila orbit a shořela v atmosféře (něco podobného měl zkoušet i ruský Mayak, jen polský PW-Sat u toho nebute tak blikat). Druhá je Elysium Star-2, která nese popel z kremace do vesmíru. "Nechcete ležet v urně na hřbitově mezi ostatními? Tak se nechte s pár dalšíma lidma poslat do vesmíru. A za pár let shoříte (znovu) v atmosféře a posmrtně si ještě jednou zazáříte jako padající hvězda. A to vše za pouhých 2490$." Nabízí společnost Elysium Space.
Ale video mají hezké. :) Imagine Elysium Space - Space Burials & Celestial Services. Já chci taky po smrti létat na orbitu mezi satelity a pak si ještě jednou zazářit. A moje děti budou moct říkat vnoučatům: Podívej, támhle letí dědeček.
Další zajímavostí je družice Enoch, která je také uměleckým projektem, tentokrát Tavarese Strachan s LACMA (Los Angeles Country Museum of Art) a ve spolupráci s SpaceX. CubeSat obsahuje 24-karátovou nádobu s bustou Roberta Henryho Lawrence Jr. Družice tak připomíná málo známý životní příběh tohoto člověka. Okolo Země by měla kroužit asi 7 let.
Jako amatérskému pozorovateli noční oblohy se mi tyto nápady líbí. Ono zase není tolik objektů dobře pozorovatelných pouhým okem. ISS a Iridium jsem už několikrát viděl. Meteorické roje jsou pouze jednou za čas. ...
Na druhou stranu chápu profesionální astronomy (obecně všechny, co jsou v pozorování noční oblohy dále neř já), že jim to vadí. Když se člověk podívá kolik toho tam lítá, tak není důvod tam přidávat ještě něco dalšího jen tak pro radost.
V článku u Tesly poslané do vesmíru bylo mimo jiné napsáno "A jestli někdo považuje jedno poletující auto za znečišťování vesmíru, tak si možná neuvědomuje, jak neskutečně obrovský a prázdný vesmír je." A družice o kterých se tu bavíme jsou ještě menší. Ale nemysleli si kdysi lidi před námi totéž například o oceánech a o tom, kolik odpadu se tam bez problémů vejde?
a ne vždy se to povede
Ruský Mayak hlásili nějakou dobu dopředu, jak bude nejjasnějším objektem na obloze a ještě před startem vyvolali diskusi na téma těchto družic. Nakonec pro technický problém se nekoná nic. Novozéladnskou Humanity Star utajovali až do vypuštění do vesmíru. Že by se poučili z Mayaku? Asi málo. Technické problémy by je čekat neměly, je to "jen" disco koule, co nedělá vůbec nic. Ale co jsem zatím četl (na pozorování si musím ještě počkat), tak jejich plány na nejjasnější objekt na noční obloze viditelný pouhým okem vypadají zatím nepovedeně. Její jasnost by měla být tak nízká, že pouhým okem bude možná pozorovatelná na velmi tmavé noční obloze (ve městěch to opravdu není) a to ještě bude třeba přesně vědět, kde ji hledat. Zatímco rusům selhala technika (a tak se nedovíme, jak by jim to vlastně fungovalo, kdyby neselhala), tak tady to vypadá, že selhala už konstrukční práce. Asi raději měli počkat se zveřejněním informace, až na to jak bude opravdu vidět. Ale nechám se překvapit co uvidím, až bude v našich končinách pozorovatelná. Tak neuvidím, měla být na obloze cca 9 měsíců, ale už po 2 měsících shořela v atmosféře. A americký Orbital Reflector tam zatím ještě není a na začátku roku 2018 se o něm zatím ani moc nemluví (myšleno hlavně rozhořčení o další zbytečné a velmi jasné družici). Třeba se do třetice i dočkáme. Tak už víme, že nedočkáme. Zatímco Mayak narazil na technický problém a plachtu se nepodařilo rozvinout, tak Orbital Reflector narazil na americkou administrativu a pak už nebylo technicky ani možné zkusit plachtu rozvinout.
Když to po sobě čtu, tak mi to připadá až moc ironické. Ano, trochu je. Ale taky z toho bylo vždy hodně povyku pro nic (teď nemyslím rozhočené astronomy, ale velké haló při zveřejňování informací o družicích). Na druhou stranu uznávám, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ovšem funkčních a stále létajících družic okolo Země máme spoustu a tak trochu překvapuje, že se to nepovedlo.
Orbital Reflector a ti druzí
Nové diskuse okolo Orbital Reflectoru mě přimněly k dalšímu zamyšlení.
Když rusáci chystali Mayak, tak to halasně troubili do světa, předháněli se v superrelativech (až -10 mag, všude viditelný) a připomínky odborné veřejnosti měli u prdele. Nakonec se jim to nepovedlo, potichu stáhnuli ocas mezi nohy a dál už bylo ticho. Odborná astronimická veřejnost byla ráda, že to tam není, rusáci vydali tiskové prohlášení (už bez takového halasu) o technickém problému a otázka zářícího objektu na obloze utichla.
Společnost Rocket Lab, která dopravuje satelity do vesmíru na svých raketách Electron, využila "volného místa" v raketě a přibalila satelit Humanity Star. Raději o tom nikomu předem neřekla a tak se vyhnula článkům a diskusím o zbytečném smetí a světelném znečištění na orbitu. Oni taky jsou z ameriky a vynášení satelitů do vesmíru je živí, tak nelze mít ostatní až tak u prdele. Když se zjistilo co za překvapení, jakou disco kouli tam dali, tak to opět vzbudilo vášnivé diskuse. Jenže už bylo trochu pozdě a navíc se ukázalo, že to až tolik nesvítí a nakonec ani tak dlouho. Ono se to prostě tak trochu nepovedlo.
A do třetice se do tohoto tématu přidal Trevor Paglen se svým Orbital Reflectorem. Zatímco rusáci to balili do národní hrdosti, Rocket Lab to asi plánoval jako reklamu, tak Trevor se zase ohání uměním. A všichni svorně říkají, že chtějí aby lidé pozvedli hlavu k obloze. A protože Trevor je umělec, na tento nápad vybíral peníze na Kickstarteru a dělá to ve spolupráci s Muzeem umění v Nevadě, tak se samozřejmě nevyhne velkohubým prohlášením, diskusím a obhajobě svého "uměleckého" díla. Mnoho keců o tom, jak satelity jsou jen vědecké, vojenské, špionážní, meteorologické a prostě vůbec jen užitečné a on tam pošle první, který tam bude jen tak a pro radost. Bude asi první, který tomu říká umění, ale určitě ne první, kdo tam vypustil satelit jen tak bez vědeckého účelu (i když mám dojem, že rusáci na kritiku, že je to zbytečnost i zmiňovali nějaké vědecké poznatky a význam). Když se argumentuje, že ve vesmíru toho létá už dost a viditelných družic také několik je, takže těžko to přinese nový zájem o noční oblohu, pouze to přidá další vesmírný odpad, tak odpověď je čistě "umělecká" - Takovéto úvahy podkopávají hodnotu umění. Nevadí vám spionážní a vojenské satelity, ale umění vám vadí. Je toho tam přece už dost, tak jedna věc navíc (i když zcela zbytečná) přece nemůže vadit.
Bohužel s klesající cenou vynášení satelitů i jejich klesající cenou se můžeme brzy dočkat dalších uměleckých počinů a pak i třeba reklamy. Za chvíli nebudeme potřebovat k pozorování noční oblohy jen místa vzdálená od měst a světelného znečištění, ale i seznam krátkých časových úseků, kdy tam zrovna nepoletí nějaké to "umění".
Pozorovat Měsíc v úplňku vlastně není vůbec dobrý nápad. I když vypadá tak velký a jasný. Nejlepší dobou pro pozorování Měsíce jsou první a poslední čtvrť. V tomto období není Měsíc příliš jasný a jsou stíny a útvary jsou tak lépe vidět. Nejatraktivnější jsou u rozhraní mezi světlem a stínem. Při úplňku je Měsíc osvětlen kolmo shora, stíny jsou téměř neviditelné a Měsíc je příliš jasný.
29.7.2017 21:23 (6. den po Novu, 1 den před První čtvrtí, osvětlená plocha cca 33%)
Tak jsem si zkusil zase Měsíc, ještě před úplnou tmou. V noci pak přeletěla ISS, Mayak se mi stále úplně nedaří a viděl jsem pár Perseid.
20.5.2018 21:23 (5. den po Novu, 2 dny před První čtvrtí, osvětlená plocha cca 26%)
27.7.2018 bylo úplné zatmění Měsíce
Počasí úplně nepřálo, někde vidět nebyl vůbec. U nás se to naštěstí okolo desáté večer vybralo a tak jsme rudý úplněk viděli i celé vystoupení ze stínu. Vstup do stínu mi zakrývaly mraky a navíc byl Měsíc velmi nízko. Bohužel mě zklamala technika (spíše moje příprava předem) a tak mám nic moc fotky. Snažil jsem se o vyfocení červené čepičky, když Měsíc vystupoval ze stínu, ale to moje "technika" nedá.
Zatmění bylo velmi dlouhé, celé trvalo přibližně 6 hodiny a čtvrt (19:13 - 1:28). Samotné zatmění, kdy byl v plném stínu trvalo 1 hodinu a 43 minut (21:30 - 23:13).
Ovšem pobavilo mě několik informací na netu a od lidí.
Slovo "delší" a "další" vypadá velmi podobně. Většina článků obsahovala informaci o délce tohoto zatmění a také, že delší bude až v červnu roku 2123. Jen upozorňuji - DELŠÍ. Ano, je to zajímavý úkaz, ale většině běžných lidí to stačí vidět a je jim jedno, zda to trvá (více méně to samé) půl hodiny nebo skoro 2 hodiny.
A kdy se tedy můžeme těšit na DALŠÍ? Další úplné a viditelné v ČR bude 21.ledna 2019 s maximální fází v 6:12 ráno.
21.1.2019 - úplné 4:33 - 5:41 - 6:12 - 6:43 - 7:50
16.7.2019 - částečné (65,3%) 22:01 - 23:30 - 00:59
28.10.2023 - částečné (12,8%) 21:35 - 22:14 - 22:52
18.září 2024 - částečné (8,9%) - max 4:43
14.března 2025 - úplné - ale my uvidíme jen částečné, úplné bude pod obzorem
7.září 2025 - úplné - max 20:11
28.srpna 2026 - částečné (93,5%) - max 6:12
6.července 2028 - částečné (38,9%) - max 20:19 (nevím, zda bude vidět)
31.prosince 2028 - úplné - max 17:51
26.června 2029 - úplné - max 4:59
20.prosince 2029 - úplné - max 23:41
15.června 2030 - částečné (50,2%) - max 20:33 (nevím, zda bude vidět)
A pokud byste nevěděli proč byl Měsíc při úplňku v červenci červený :))))
Z webu, co "je určen městské mládeži „City Milleninals“, která se orientuje v novinkách a trendech na internetu a sociálních sítích. Na internetu hledají zábavu a zajímavosti, obsah konzumují většinou z obrazovky chytrého telefonu." :
Zpětně jsem si všiml ještě jedné věci. Článek na webu je z 8.6.2018 a hovoří se v něm o úplňku z 27. na 28. června (což opravdu úplněk byl), ale tento úplněk nebyl ničím zajímavý. Červený byl až o měsíc později. A v tom červnu nebyl v opozici Mars, ale Saturn. Mars byl až v tom červenci. Řekl bych, že si tam nějak popletli červen a červenec. To by mě zajímalo, kolik nešťastných „City Milleninals“ spáchalo sebevraždu, že jim jejich "rituály" při úplňku nevyšly.
Tak schválně, jaký bude v lednu? :)
A pokud se vám toto vysvětlení nezdá, tak o kus níže najdete proč je Měsíc v úplňku při zatmění rudý.
A jen taková zajímavost: V době tohoto úplňku bude měsíc od Země v nejvzdálenějším bodě - přes 405tis km.
Je vidět, že jsme chudá země, když měli Amíci zatmění měsíce letos v lednu, tak si k tomu přidali rovnou i superúplněk a modrý úplněk (lunární trifekta). Buďme rádi, alespoň za to úplné zatmění. :)
21.1.2019 bylo další úplné zatmění Měsíce
Další úplné a viditelné v ČR bylo v pondělí 21.ledna 2019 s maximální fází v 6:12 ráno.
Vstup do stínu a začátek částečného zatmění v 4:33, začátek úplného zatmění v 5:41, maximální fáze v 6:12, konec úplného zatmění a výstup ze stímu (začátek částečného) v 6:43, konec částečného zatmění v 7:50 a Měsíc v Praze zapadal v 7:58.
Tentokrát jsem se rozhodl, že to zkusím nafotit znovu (a třeba i přijít na to, proč se mi to v létě nepovedlo, ostatně lednový mráz v pět ráno je určitě pohodlnější pro takového věci oproti červencovému večeru). Už v sobotu jsem si zkusil dalekohled i s focením (a ta příprava a nastavení mi sebrala tolik času, že i to hodně dlouhé letní zatmění na mě bylo krátké). V neděli večer vše sestavit, nastavit, nařidit budíka a jít brzo spát. Ráno jsem ani nemohl dospat a probudil se po čtvrté, ještě před zazvoněním budíku (ti co mě znají by spíš věřili, že jsem se sám probudil ve čtyři odpoledne, než ráno). První pohled byl ven, zda je jasná obloha. Byla a Měsíc v úplňku krásně svítil až do ložnice. A taky tam bylo - 6,5 stupně.
Vynesl jsem dalekohled s nasazeným mobilem (ano, dalekohled mám malý, spíše dětský a zkouším to fotit na mobil - proto taky ty výsledky vypadají, jak vypadají (tedy žádná velká sláva), ale stejně z nich mám radost) ven na balkon a šel zkoušet dobře zaměřit a vyfotit. Na balkoně bylo v tomto úhlu málo místa, na display mobilu nebylo tak dobře vidět, vypadalo to na něm i celkem dobře (jako kdybych nevěděl, že tam 10 fotek vypadá dobře a pak jsem rád, když vyberu aspoň jednu, co vypadá dobře i na počítači) a navíc byla zima (takže jsem to uspěchal víc než bylo zdrávo).
Až bude teplo, tak musím zkusit v klidu udělat i nějakou povedenou fotku, třeba si trochu spravím chuť při letním částečném zatmění.
Tak trochu bídy z té mé nafocené bídy (foceno mobil a ještě navíc, když si mobil myslí, že ví podstatně lépe, jak má fotit a že ten svítící flek nahoře se nedá zaostřit). No a červený měsíc už mi nezaostřil vůbec (což vysvětluje, proč se mi to v létě také nedařilo nastavit a zaměřit).
Snažil jsem se vyfotit jak vykousnutý Měsíc, tak i jeho zvětšující se červenou čepičku. A poslední fotka je jentak pokus bez dalekohledu z ruky (vždyť ten Měsíc je přece tak velký a je tak dobře vidět pouhýma očima).
Video k zatmění Měsíce 21.1.2019 (dobře se bavte):
(není to video ode mne, dávám jen odkaz, páč se mi líbilo)
16.7.2019 částečné zatmění Měsíce
Na úterní večer 16. července vyšlo částečné zatmění Měsíce. V zemském stínu bude až 65,3%. Pod slovem až se skrývá maximální fáze. Začátek viditelného zatmění bude ve 22:01 a to bude Měsíc na cca jihovýchodě (azimut 137) ve výšce cca 6 stupňů (to je zatím dost málo). Ve 23 hodin vystoupá na 12 stupňů a v době maximální fáze ve 23:30 bude na azimutu 156 a výšce 14 stupňů. Konec zatmění bude v 1 hodinu po půlnoci a to zatím doputuje skoro na jih (azimut 177) a do výšky 17 stupňů.
22:01 - začátek částečného zatmění - cca jihovýchod a výška 6 stupňů
23:30 - maximální fáze (65,3%) - výška 14 stupňů
1:00 - konec částečného zatmění - cca jih a výška 17 stupňů.
Jedná se o hezky pozorovatelný úkaz, na který se určitě plánuji podívat. Doufám, že i počasí tomu bude přát.
Počasí celkem přálo a tak jsem pozoroval. Nezkoušel jsem fotit hned od začátku, protože byl nízko. Zase jsem vydržel až do konce zatmění.
9.8.2020 pár fotek Měsíce
Primárně zkouším ulovit Perseidy. Ale zatím mi do záběru vlétla pouze 3 nízkoletící letadla a ulovil jsem dva ježky, co chodí v noci kocourovi na granule. Tak jsem si pro zpestření udělal pár fotek Měsíce (mám pocit, že mi dříve vycházely lépe).
Úplněk
Cyklus fází Měsíce se opakuje v průměru každých 29,53 dnů. Pro pozorování noční oblohy je nejlepší Nov, kdy Měsíc není osvětlen vůbec. Pro pozorování Měsíce spíše doba mezi Poslední a První čtvrtí, kdy jsou lépe vidět stíny a útvary na Měsíci. A nejvíce je Měsíc samozřejmě vidět při Úplňku. Je to možná takové romantické, ale pro pozorování oblohy a Měsíce zcela nepraktické. Měsíc je příliš jasný a stíny díky osvětlení kolmo shora nejsou skoro vidět. A navíc osvětluje noční oblohu a tak přes jeho světlo nejsou vidět některé hvězdy.
Ale není Úplněk jako Úplněk. Většinou je to ten obyčejný, pravidelně se opakující, ale občas dostane i zajímavější pojmenování.
Superúplněk - Měsíc okolo Země neobíhá po přesné kruhové dráze, ale po elipse a tak se jeho vzdálenost od Země mění. Obvykle se pohybuje mezi 363.345 km a 405.500 km. Pokud je jeho vzdálenost od Země menší než 360.000 km, tak hovoříme o Superúplňku. Měsíc je k Zemi blíže než jindy a tak nám připadá větší a jasnější. Nejbližší možná vzdálenost k Zemi je přibližně 357.000 km.
Mikroúplněk - je opakem superúplňku, Měsíc je od Země co nejdále a tak nám připadá také nejmenší (rozdíl pocitu velikostí mezi superúplňkem a mikroúplňkem se uvádí cca 14%).
Rudý úplněk - Měsíc má načervenalou až rudou barvu. Tu získá, když dojde k úplnému zatmění Měsíce. I když je Měsíc ve stínu Země, tak ho stále mírně osvětluje Slunce a on získá takovouto barvu.
(Vidět další úplné zatmění Měsíce máme u nás šanci 7. září 2025, 31. prosince 2028 (což bude současně i modrý úplněk), 26. června 2029 a 20 prosince 2029. Částečné pak 18.9.2024 (8,5%), 28.8.2026 (93,5%), 6.7.2028 (38,9%) a 15.6.2030 (50,2%)).
Modrý úplněk (nebo také Modrý Měsíc) - je pouze pojem. Měsíc nebude mít modrou barvu, bude sice v úplňku, ale bude vypadat úplně normálně. Jako Modrý úplněk se označuje situace, kdy v jednom kalendářním měsíci nastanou dva úplňky. Tento jev není příliš častý, ale opakuje se.
V angličtině tak od tohoto jevu vzniklo spojení „once in a blue moon“, podobá se to českému „jednou za uherský rok“.
(V roce 2015 byl v červenci, v roce 2018 byly 2 - v lednu a v březnu (v únoru nebyl úplněk vůbec), v roce 2020 v říjnu, v roce 2023 v srpnu).
Dalšího se dočkáme v roce 2026 v květnu (31.5.), poslední den v roce 2028 (31.12), v září 2031 (30.9.), v červenci 2034 (31.7.) a v roce 2037 opět dvakrát a to v lednu (31.1.) a v březnu (31.3.) a tak dále a dále .....
19.8.2024 byl úplněk a hovořilo se o něm jako modrém, což by ovšem podle horního způsobu pojmenování nevycházelo a ani technicky nešlo. Podle starší definice, je za modrý úplněk označován třetí úplněk ze čtyř v jednom ročním období. Většinou do jednoho ročního období čtyři úplňky nevejdou.
Novější verze o dvou úplňcích v jednom měsíci mi připadá hezčí a lépe uchopitelná. Častá také moc není, byť podle některých se jedná o předvídatelný a relativně běžný jev - vyskytyje se 7-8x za každých 19 let. Tomu bych osobně neříkal častý jev, předvítelný je, to je jen matematika a kalendář. Může se vyskytnout dvakrát v jednom roce a to díky délce cyklu měsíce 28,4 hodiny a únoru, který má 28 dní, pak jeden vyjde v lednu a druhý v březnu, v únoru naopak žádný úplněk nenastává (to dělá tu četnost 7-8x, pokud bychom ten rok, kdy nastane 2x počítali pouze jednou, tak to máme 7x za 19 let). "Původní" verze o třetím úplňku ze čtyř v jednom kalendářním období je samozřejmě také předvídatelná a počítatelná, je to taky jen matematika a kalendář. Co se týče četnosti jevu, tak jsem spočítal tak je to také 7x za 19 let. Vzácnější to tedy moc není. Jen mi to prostě připadá nepraktické a špatně uchopitelné, proč zrovna ten třetí ze čtyř a ne ten čtvrtý, když tři bývají běžně a čtvrtý je vyjímečný.
Modrého měsíce podle staršího způsobu počítání jsme se dočkali v květnu 2016 (21.5.), v únoru 2019 (19.2.), v listopadu 2021 (19.11.) a v srpnu 2024 (19.8.). Dalších se dočkáme v únoru 2027 (20.2.), v listopadu 2029 (21.11), v srpnu 2032 (21.8.), v květnu 2035 (22.5.) a v únoru 2038 (19.2.) a tak dále a dále.....
A když se sejde vše dohromady najednou? Jde to vůbec?
Tak se jedná o lunární trifektu. Opravdu to nastat může. V noci z 30.1.2018 na 31.1.2018 byl takovýto jev vidět na západě USA, v Kanadě a v Austrálii. Měsíc v úplňku byl zrovna velmi blízko Zemi, takže se jednalo o Superúplněk, současně došlo k zatmění Mesíce, získal tedy rudou barvu a byl to i Rudý úplněk a protože to byl druhý úplněk v lednu, tak to byl také Modrý úplněk.
Nemělo by se to spíše nazývat "Fialový superúplněk" ? :)
Předtím k takovému jevu došlo před 150 lety, takže je to velmi vzácný jev.
(I když je to jen souběh časových náhod. Superúplněk je relativně častý, zatmění Měsíce také občas nastane a ještě se to musí trefit přesně do data druhého úplňku v měsíci).
A proč při zatmění Měsíce vidíme Rudý úplněk?
Teoreticky by měl být shovaný zcela ve stínu Země. Ale kolem Země je vzdušný obal, který láme sluneční světlo (podobně jako optický hranol) dovnitř stínu. Vzdušný obal se ovšem nechová jako čistý hranol. Modrá barva se rozptýlí v atmosféře (díky tomu máme nad sebou modrou oblohu) a na Měsíc tak dopadá jen červená část barevného spektra.
Úplněk je považován za nejmagičtější fázi měsíce. Vlkodlaci se obvykle právě o úplňku mění do zvířecí podoby. Některé magické rituály je často nutné provést právě za úplňku. Magická moc Měsíce je v tu dobu nejsilnější. Za úplňku se také sbírali léčivé byliny, které tak měly větší účinky. Úplňková noc je vhodná pro magii, astrální cesty a rituální kouzla.
Modrému úplňku (Modrému Měsíci) jsou připosovány intenzivnější síly a zvláštní schopnosti. Pověsti tvrdí, že o Modrém měsíci se může čarovat zcela volně, bez ohledu na jiné okolnosti (konstelace planet, fáze Měsíce atd.). Také se říká, že kouzlo bude mít větší moc. Též se doporučuje provést velkou očistu polodrahokamů, talismanů a amuletů, které vlastníte či používáte.
(atd, atd. Dál už k tomuto tématu v tomto směru nebudu raději nic dohledávat. To ať si každý hledá sám dle svého uvážení a názor si také udělá sám.)
Co na Měsíci pozorovat nedá?
Když vynechám odvrácenou stranu Měsíce, tu většina z nás asi nikdy neuvidí, tak nejde na Měsíci najít ani některé další "zajímavosti".
Třeba americkou vlajku, kterou tam zanechali Američané při svých misích Apollo. Ani měsíční vozítka, Lunochod či lunární moduly. Jsou pro běžné pozorování příliš malé.
Na spatření vlajky ze Země bychom potřebovali dalekohled s průměrem témeř 200 metrů (největší dalekohled na světě má průměr „pouze“ 10,4 metru), na lunární vozítko, které má na délku 3,1 metru, bychom potřebovali dalekohled s průměrem 85 metrů.
Nejmenší rozlišitelný objekt na Měsíci má při pozorování běžným amatérským dalekohledem o průměru 150 mm rozměr necelé 2 kilometry.
vice: http://www.hvezdarnaplzen.cz/2015/03/19/je-mozne-dalekohledem-videt-vlajku-na-mesici/
Pravidelná linka tam ještě nelétá, tak jen občas kouknu dalekohledem, jestli mi tam někdo něco neprovádí.
Je na Měsíci život?
Ale jistě, vždyť se tam přece v noci svítí.
Známé fotky Země v noci:
A fotky Měsíce v noci:
Zde jsou také vidět svítící města a dálnice.
Pak se tam povedlo vyfotit i mraky, což dokazuje, že je tam i vzduch.
;)
Sakra do fotky Měsíce mi vletěla ISS
Si tak večer fotím vycházející Měsíc v úplňku. Je krásně velký, hodně nízko a má oranžové zabarvení.
Pořádně si ho zaměřím, udělám pár fotek a už zase abych ho lovil, protože už zase utekl z objektivu.
Zase zaměřím. A sakra. Kdo se mi to tam plete?
ISS mi asi nikdo nezbaští :)
Byla to televizní anténa u sousedů na střeše, Měsíc byl ještě stále dost nízko.
;)
a co dále vidíme na obloze? Hvězdy a planety
Spoustu různě jasných teček :)
A to ještě během noci mění svojí polohu.
Nejlepší je pozorovat oblohu na tmavém místě, aby člověka nerušilo žádné světlo z boku. A nejlépe co nejdál od měst a jiných zdrojů světelného smogu. Nechat oči přivyknout tmě (což nějakou chvíli trvá a určitě si to přivyknutí nekazit koukáním do mobilu, svícením baterkou ať na texty, mapy, svoje poznámky, hledání věcí, ...) a pak člověk zjistí, že je toho na nebi vidět více, než viděl předtím.
A protože nás zajímá, co tam vlastně vidíme, tak se hodí mapa noční oblohy.
Jenže Země se otáčí a ještě si poletuje vesmírem a tak v dubnu uvidíme ve stejnou hodinu na stejném místě něco jiného než v říjnu.
Jednou z možností je použít různé aplikace v mobilu. Mají své výhody a některé věci se s nimi hledají lépe a pohodlněji.
Největší nevýhodu vidím v tom, že oči konečné přivyklé tmě jsou najednou oslepeny zamykací obrazovkou mobilu či reklamou.
Tyto aplikace mají noční režim, kdy svítí červeně, aby oči zůstaly přivyklé na tmu (reklamy a zamykací obrazovka bohužel ne).
Další možností je pořídit si otočnou mapu oblohy.
Já ji pořídil za 50,- korun v pražském planetáriu.
A také je třeba si občas posvítit - na mapu oblohy, hodiny, kompas, poznámky, věci, .....
A protože nechcete přijít o výhodu již adaptovaných očí na tmu, tak si posviťte červeným světlem.
Já si ho udělal z červené diody (ne vysoce svítivé) a držáku na dvě tužkovky (není to úplně ideální, ale vzhledem k tomu, jak málo se tomu věnuji, mi to zatím stačí).
Hvězdná velikost (jasnost) se vyjadřuje v magnitudách. Platí, že čím je hvězda (jiný zářící objekt) méně jasná, tím je hodnota hvězdné velikosti vyšší.
Při pohledu na oblohu vidíme, že hvězdy jsou různě jasné. Tento vjem závisí na schopnostech lidského oka, skutečném zářivém výkonu hvězdy (její svítivosti), vzdálenosti hvězdy a na pohlcování světla v prostředí mezi hvězdou a námi. Jasnosti hvězd se liší o mnoho řádů, proto se většinou používá logaritmická míra jasnosti hvězdy, tzv. magnituda, kterou zavedl anglický astronom Norman Robert Pogson v roce 1856.
Hvězdná velikost (zdánlivá magnituda, zdánlivá hvězdná velikost, zdánlivá jasnost, symbol mag) je fotometrická veličina používaná v astronomii, která udává jasnost objektu (světelného zdroje) na obloze. Její hodnota představuje zdánlivou, tedy subjektivně vnímanou nebo přístrojem detekovanou, jasnost hvězdy.
V praxi jsou okem bez dalekohledu za dobrých pozorovacích podmínek viditelné objekty o hvězdné velikosti asi +6 magnitudy. V menších městech a na předměstích je limitní magnituda kolem +4. V centrech měst už je limitní magnituda kolem +2. Vlivem oslnění od veřejného osvětlení může počet skutečně viděných hvězd dále klesat.
Například klasickým binokulárem o průměru objektivu 50 mm lze vidět hvězdy do magnitudy +9.
pár příkladů:
Slunce: -26,6
Měsíc v úplňku: -12,6
Záblesky Iridia: až -8,5
Venuše: -4,4
ISS: až -4,0
Sirius: -1,46 (nejjasnější hvězda na obloze)
Vega: 0,03
Capella: 0,08
Polárka: cca 2,0
Jako dítě si pamatuju, že Polárka je nejjasnější hvězdou na obloze, což ale není pravda, v pořadí jasnosti hvězd je až na 48.místě.
Největší význam Polárky byl pro orientaci, leží téměř na přímé linii s osou otáčení Země, tedy na severním nebeském pólu. Může se tedy zdát, že Polárka „stojí“ na místě a ostatní hvězdy se otáčí kolem ní.
Jak by vypadala noční obloha, kdyby jsme viděli jen hvězdy do jasnosti magnitudy 0 nebo +1 nebo ...
Povídání o jasnosti a magnitudě je sice hezký. Když si ale přečtu, že něco má 2,5 mag, uvidím to? Jak jasný objekt mám očekávat? Do jaké jasnosti asi vidím? Pro porovnání se podívejte na oblohu a na ukázku, jak by to vypadalo, kdybysme viděli objekty pouze do určité jasnosti.
Jsou vidět pouze objekty jasnější než mag 0, +1, +2, +3, +4, +5, +6:
slovníček:
občas se hodí :)
meteory:
Meteoroid - Částice meziplanetární hmoty před vstupem do zemské atmosféry. Zpravidla jde o ledoprachové částice odstřelené z povrchu jádra komety. Může ale jít rovněž o fragment ze srážky planetek v hlavním pásu. Velikost meteoroidu je různá - od mikrometrů po desítky centimetrů.
Meteor - Lidově "padající hvězda" nebo "létavice". Světelný úkaz na obloze, při kterém meteoroid padá k Zemi a třením o molekuly vzduchu v atmosféře v podstatě hoří (energie uvolněná při tření nabuzuje částice vzduchu a ty danou energii vyzařují v podobě viditelného světla). Úkaz se odehrává vysoko nad zemí, zpravidla ve výšce mezi 160 a 80 kilometry. Meteoroid do zemské atmosféry vstupuje závratnou rychlostí mezi 16 a 72 km/s a během letu atmosférou prakticky bezezbytku shoří na prach, který se větrnými poryvy rozptýlí.
Bolid - Velmi jasný meteor s jasností větší jak -4,5 magnitudy (tedy jasnější jak planeta Venuše). Výrazný jas je způsoben větším rozměrem původníh meteoroidu či vstupní rychlostí. Občas za sebou bolid zanechá i několik minut dlouho pozorovatelnou stopu. Při pádu bolidu se nakrátko může ozářit krajina jako ve dne a objekty v krajině vrhnou ostré stíny. Ve vzácných případech na zem dopadnou fragmenty, tzv. meteority.
Stopa meteoru - Po pádu jasného meteoru či bolidu může na nebi zůstat i několik minut viditelná světelná stopa. Energeticky nabuzené molekuly vzduchu v dráze meteoru se postupně zbavují získané energie vyzařováním viditelného záření. Zářící trubice vzduchu leží desítky kilometrů nad zemí a větrné poryvy tuto stopu postupně zkroutí a rozmělní. Nejvýraznější meteorické stopy mohou být viditelné až půl hodiny.
Meteorický roj - Zvýšená aktivita meteorů způsobená průchodem Země oblakem proudu meteoroidů. Tyto pocházejí ze stejného zdroje. Většinou jde o proud částic z komety, o něco vzdácněji o oblak fragmentů nějaké planetky. Meteory vylétají vlivem perspektivy na obloze z jednoho místa, které se nazvývá radiant.
Meteorický déšt - Výjimečně bohatý meteorický roj nazýváme meteorickým deštěm. Maximální frekvence je řádově až stovky meteorů za minutu. Jako deště se projevují většinou mladé roje, které mají nerovnoměrnou koncentraci meteorických tělísek. Takže roj může být v některých letech bohatý, v jiných zas velmi chudý.
Radiant - Místo na obloze, z něhož meteory zdánlivě. Meteory začínají při průletu atmosférou zářit ve výšce asi 160 km nad zemí a pohasínají až dvakrát níže. Vlivem perspektivy se nám proto zdá, že meteory vylétají z jediného místa (podobně jako když v noci jedeme autem proti děšti). Směrem od radiantu se meteory prodlužují a zrychlují. To je dáno různým úhlem, pod kterým pozorujeme jednotlivé meteory. Tento úhel závisí na vzdálenosti meteoru od směru radiantu. Přímo v radiantu se budou objevovat stacionární meteory. Podle polohy radiantu pak nesou název jednotlivé roje. Například letní roj Perseidy nese název podle souhvězdí Persea, v němž radiant roje leží.
Meteorit - Fragmenty původního meteoroidu, které i přes značnou ztrátu hmoty třením v zemské atmosféře dopadnou na povrch Země. Vzhledem k tomu, že zemská atmosféra původní těleso (či jeho fragmenty) výrazně zbrzdí, od určité výšky nad zemí (okolo 80 km) již těleso nezáří a padá k zemi volným pádem. Meteorit je tedy kosmické těleso dopadlé na zem.
východ a západ Slunce:
Východ a západ slunce - Okamžik, kdy geometrický střed slunce přechází přes horizont.
Občanský rozbřesk / soumrak - začíná resp. končí okamžikem, kdy se střed slunečního kotouče nachází 6° pod horizontem. Při občanském rozbřesku / soumraku lze venku bez umělého osvětlení vykonávat běžné činnosti jako např. číst noviny nebo hrát míčové hry.
Nautický rozbřesk / soumrak - Při nautickém rozbřesku / soumraku se střed slunečního kotouče nachází mezi 6° a 12° pod horizontem. Jsou vidět první hvězdy a zároveň je horizont zřetelně rozeznatelný.
Astronomický rozbřesk / soumrak - Astronomický rozbřesk / soumrak přináší první a poslední sluneční paprsky dne. Obloha je velmi tmavá, je vidět výrazně hvězdy. Pokud slunce dále klesne pod horizont více než 18°, nastává astronomická noc. Pokud slunce okolo letního slunovratu neklesá víc než 18° pod horizont, večerní astronomický soumrak splývá s ranním svítáním a astronomická noc tak nenastává.
pár mých úlovků:
Již o kousek výše jsem zmiňoval ISS a Iridium. Měsíc asi nikdo na obloze nepřehlédnul a pokud jsem fotil, tak jsou fotky také výše. Se svojí technikou toho moc nenafotím a tak si další úlovky (pokud nějaké budou) budu psát sem a případně přidávat cizí fotky pro ilustraci.
kometa C/2020 F3 Neowise - 12.7.2020 03:00
V tu dobu se nacházela cca na 25 stupních, výšce 8 stupňů a jasnost měla okolo 4 mag. S postupujícím časem stoupala sice výše, ale současně se blížilo svítání. Viditelná byla i pouhým okem, ale chtělo to vědět, kam se má člověk dívat. 4 mag není jasnost, že kouknete na oblohu a řeknete "hele, kometa". V klasickém triedru byla viditelná krásně. Zaměřil jsem ji i dalekohledem, ale vyfotit se mi ji nepodařilo, proto je tu cizí fotka od českého fotografa, kterou vybrali v NASA za snímek dne. (Info v médiích bylo bohužel dost zkreslené a špatně, v druhé půlce července na kterou odkazovali byla sice kometa výše i v dřívější hodinu, ale stále slabší a tím pádem těžší pro nalezení.)
Polární záře - 11.5.2024 00:30-01:04
Štestí přeje připraveným, což jsem nebyl, ale naštěstí ten jev byl tak silný, že se dostalo i na mne. První vlnu jsem prošvihnul. Sice se o tom, že možná bude polární záře vidět i z ČR mluvilo, ale to už tu párkát bylo, takže jsem to moc nesledoval. Došel jsem se občas podívat ven, jenže jsem zapomněl, že je vidět spíše ve fotoaparátu/mobilu, než pouhým okem. A když jsem nic pořádně neviděl, tak jsem šel zase zpátky. Pak se začaly objevovat fotky z první vlny a pochopil jsem, že tu byla a já ji prošvihnul. Naštěstí jsem alespoň včas odchytil, že přichází druhá vlna a tu už jsem viděl. A to jsem se nejdříve díval ještě na špatnou stranu, ale naštěstí tam kousek dosahoval (místo na sever, jsem koukal na severozápad, prostě špatný odhad) a tak jsem rychle zjistil, kam se dívat. Polární záře se tady u nás objevuje jen na krátkou chvíli, takže jsem fotil z ruky. Pak jsem si šel připravit stativ a než jsem ho připravil, tak bylo po záři. Ale i tak něco uloveno.
a pár lepších úlovků od jiných:
Noční svítí oblaka (NLC) - 13.6.2024 23:08
Tentokrát se to docela dobře sešlo. Přišlo mi upozornění, že by mohla být vidět, přečetl jsem si ho ještě v době, kdy na obloze byly a stačil jsem je vidět. Většinou jsem si totiž upozornění přečetl s velkým zpožděním a když jsem měl hodně štěstí, tak jsem viděl nějaký zbytek, co už nestál za focení a zmínku.
iDnes 14.6.2024: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/obloha-svitici-oblaka-noc-cesko-slovensko.A240614_122047_domaci_lisv
foceno mobilem:
Perseidy 2024 - 13.8.2024 cca 01:24:45
V roce 2024 mi konečně po pár letech čekání vletěla jedna jasnější perseida do záběru :)
Za tím sekundovým videem je 5 hodin čekání v roce 2024 a už ani nevím kolik dalších hodin z minulých let, kdy jsem žádný záběr neulovil.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
tak trochu jako archív:
27. července 2018 nás čeká úplné zatmění Měsíce.
V noci z pátku na sobotu 27.7. - 28.7.2018 nastane úplné zatmění Měsíce, které bude viditelné i z ČR.
To je fajn, má to ale pár háčků.
Při zatmění se Měsíc dostane do zemského stínu. Prochází jím postupně, nejdříve vstoupí do polostínu, což není až tolik viditelné, pak začne postupovat do plného stínu. Zde už je viditelné, jak je Měsíc v úplňku postupně "ukrajován", až ve stínu zmizí úplně. Z oblohy ovšem nezmizí a dostane červenou barvu, která je způsobena lomem světla v zemské atmosféře. Nějakou dobu pobude v plném stínu a pak z něj pomalu vystoupí a přes polostín se zase dostane ze stínu Země.
Celá tato část bude trvat přibližně 6 hodiny a čtvrt (19:13 - 1:28). Samotné zatmění, kdy bude v plném stínu bude trvat 1 hodinu a 43 minut (21:30 - 23:13).
A tím se dostáváme k těm ALE.
(čas je uváděn v SELČ - tedy v tom našem)
Do polostínu začne Měsíc vstupovat v 19:13
Do plného stínu začne vstupovat v 20:24
Východ Měsíce u nás je ovšem až v 20:47 a tak v době, kdy Měsíc vyjde, již bude částečně zakryt stínem Země.
A Slunce zapadá ve 20:52, občanský soumrak je až do 21:32 (více o soumraku Slunce níže ve slovníčku).
Začátek úplného zatmění (již je zcela zakryt) je v 21:30, Měsíc bude ještě velmi nízko (5 stupňů, azimut 129 - cca jihovýchod).
Maximální fáze zatmění je v 22:21, to bude cca na 10 stupních (azimut 139 - cca jihovýchod), což stále není mnoho a tak nemusí být přes různé překážky vůbec vidět.
Konec úplného zatmění (ještě je zcela zakryt) je v 23:13 a výška bude cca 15 stupňů (azimut 151 - posunuje se od jihovýchodu k jihu). Od této chvíle začíná vystupovat z plného stínu.
Konec částečného zatmění (zcela vystoupí z plného stínu a je v polostínu) je 0:19, výška bude cca 19 stupňů (azimut 166).
Konec zatmění (vystoupil z polostínu) je v 1:28 a výška bude cca 20 stupňů (azimut 183 - jih).
Zatmění tedy nemůžeme pozorovat celé a to ani očima pozorovatelnou část. Odhaduji, že pokud si nenajdete dobré místo s výhledem co nejníže k obzoru, tak rozumně pozorovatelná část bude od té maximální fáze zatmění, kdy by měl mít rudou barvu. A následně sledovat jeho výstup ze stínu. Tak od desíti (možná bude stačit až od jedenácti) do půl jedné. Chystám se, změřit si, od kolika stupňů ho mám šanci vidět.
A jen taková zajímavost: V době tohoto úplňku bude měsíc od Země v nejvzdálenějším bodě - přes 405tis km.
Je vidět, že jsme chudá země, když měli Amíci zatmění měsíce letos v lednu, tak si k tomu přidali rovnou i superúplněk a modrý úplněk (lunární trifekta). Buďme rádi, alespoň za to úplné zatmění. :)
Perseidy 2017:
První perseidy jsou pozorovatelné již od 17.července a poslední pak do 24.srpna. Nejvíce je jich samozřejmě vidět okolo maxima, které letos vychází na 12.srpna ve 20.hodin našeho času. Pro pozorování bude tedy nejvhodnější noc ze soboty na neděli, tedy ze 12.srpna na 13.srpna. Určitě budu pozorovat i v noci z pátku na sobotu (co kdyby další noc nevyšlo počasí). Pozorování bude trochu rušit Měsíc, který je pár dní po úplňku (úplněk byl 7/8) a bude ještě osvícen z cca 72%. Vycházet bude ve 22:44, takže pro pozorování bude možná lepší první část noci. Pozorování Perseid možná zpestří viditelný přelet družice Mayak (zatím se mi ji ovšem nepovedlo vidět), ISS v tuto dobu v noci přes ČR nepřelétá a v některých částech ČR bude možný vidět záblesk Iridia.
Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Do atmosféry vlétají z jednoho směru, proto se nám zdá, jakoby jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Pokud zrovna nevidíte tím "správným" směrem, tak to nevadí, meteory létají po celé obloze.
Perseidy 2017 po hodinách - od 21:00 do 5:00 pro Prahu dle programu Stellarium:
